Sbírání fotografií filmových hvězd

V meziválečném období dorazila z USA mánie sběratelství fotografií filmových hvězdiček. 

Československá mládež se nemohla nabažit amerických, ale i českých filmů a nebylo ničím výjimečným, že někteří navštěvovali nejbližší kino téměř denně. Taky kina nebo jak se říkalo biografy vznikaly jako houby po dešti. Na tento velký zájem zareagoval mladý pražský advokát JUDr. Bedřich Rádl. I on byl bezmezným fandou stříbrného plátna a rozhodl se svou vášeň rozšířit mezi návštěvníky kin a hlavně je trochu poučit. Začal psát časopis Filmové listy, ve kterých recenzoval novinky v kinech. Jenže se mu vložené peníze nevracely. A proto se obrátil na velkou Průmyslovou tiskárnu s nabídkou. Za peníze tiskárny připraví filmový časopis, který se bude fantasticky prodávat a zároveň dá práci tiskařům z Průmyslové tiskárny. Ředitel tiskárny mu dal volnou ruku a udělal dobře. Nový časopis Kinorevue se stal skutečným bestsellerem. Každý týden si ho kupovaly desetitisíce mladých. Dokonce byl vydáván ve dvou verzích, levnější pro proletariát a dražší na křídovém papíru pro zlatou mládež. Aby podpořil vášeň pro časopis, začal vkládat do každého čísla malé fotografie filmových hvězd, o kterých se v časopise psalo. A začala sběratelská vášeň. Každý chtěl mít fotky svých idolů. Ročně si každý mohl přijít i na sto obrázků.

Aby se obrázky daly kam vlepovat, prodával Bedřich Rádl i Album Kinorevue. Plné album fotek hollywoodských, ale i barrandovských filmových stars byl tím největším pokladem tehdejších teenagerů. Pak přišel Protektorát, časopis vycházel dál, ale postupně začaly mizet britské, ruské a nakonec i americké filmové hvězdy. Zřejmě proto předal vedení časopisu vynikajícímu znalci filmového průmyslu a někdejšímu majiteli sítě kin Quidovi E. Kujalovi. Nutno podotknout, že JUDr. Bedřich Rádl i osobně byl angažován ve filmovém průmyslu a často bral účast v komparzu. A hlavně byl ženat s velkými filmovými hvězdami té doby, jako byly Světla Svozilová, Hana Vítová či Nataša Tanská. Samozřejmě i on nich publikoval články a nechával tisknout sběratelské kartičky se jejich fotografiemi. Zda pan na ně žárlil to netuším. Zanechal však pro budoucnost nekonečnou studnici informací o tehdejší filmové produkci.