Bratr generál, Památce Stanislava Čečka

Stanislav Čeček od 30. srpna 1914, kdy vstoupil do České družiny, se držel na špici českého důstojnického sboru. Za statečnost a vynikající smysl pro vedení bojových operací si vysloužil celou řadu vyznamenání, včetně nejvyššího ruského válečného řádu – velkokříže svatého Jiří. Postupně velel rotě (1916), praporu (1917), pluku, divizi Husitské, Povolžské frontě a nakonec všem československým jednotkám na Dálném východě (vše během roku 1918). Zúčastnil se vítězně bitev u Zborova (1917) a Bachmače (1918), u Lipjag i Bezenčuku. Bojoval na Volze a na Sibiři. Do vlasti se vrátil jako generálmajor v roce 1920.