Karel Čapek

Píše se rok 1951 a v Československu úplně přestaly vycházet knihy Karla Čapka. Tvrdí se, že to bylo kvůli eseji Proč nejsem komunistou. Není to tak zcela pravda. Jeho souputníci jej považovali za prominentního spisovatele kapitalistické republiky. Někteří připomínali i miliony, které vydělal. To se moc neshodovalo s představou spisovatele, který úpí v chudobě a umírá na souchotě. Ani proletářský román První parta Čapkovu pověst nezachránil. A taky se prý naši potentáti báli, co na to Moskva, zda ji nerozčílí, když vydají dílo kapitalistického autora. Zřejmě však měli o Moskvě špatné informace. V Moskevských knihkupectvích bylo možné si překlady Čapkových děl koupit. O jejich vydávání pečoval mladý literární vědec a bohemista Sergej V. Nikolskij. Ve svých 28 letech se mu podařilo redakčně připravit a v roce 1950 vydat první část vybraných spisů Karla Čapka. Měl to asi těžké, byl synem pravoslavného popa. Jeho otec byl dokonce popraven za protisovětskou agitaci a v roce 2000 prohlášen za svatého. No a tento mladík doručil na Svaz československých spisovatelů rozčílený dopis a přidal svou esej, která vyšla v úvodu prvního svazku Sebraných spisů Karla Čapka. V ní vysvětlil, že Karla Čapka si musíme vážit za pronikavou kritiku kapitalistické skutečnosti, za to že ve svých dílech Válka s mloky a R.U.R. popisoval sžíravou obludnost kapitalistického systému. Uvedeného prologu se chytil dr. Miroslav Halík, pracovník Ministerstva informací a prosadil vydání této eseje nejdříve v ministerském věstníku a poté jako samostatné knížky v Československém spisovateli. Záhy navrhl vydání Války s mloky i s Nikolského doslovem. Později, po zániku Ministerstva informací se dr. Miroslav Halík stal editorem všech vydání Karla Čapka v Československu. 

A tak sovětský literární vědec Sergej V. Nikolskij je tím zachráncem díla Karla Čapka u nás a patří mu za to náš dík. Ministerstvo zahraničí udělilo Sergeji Nikolskému cenu Jana Masaryka v roce 2001 a Palackého univerzita jej jmenovala doktorem honoris causa.