Sto roků samoty

Sto roků samoty je jeden z nejvlivnějších románů 20. století a zároveň klíčové dílo magického realismu. Napsal jej kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez a poprvé vyšel roku 1967 v Buenos Aires.

Román sleduje šest generací rodu Buendíů ve fiktivním městečku Macondo, inspirovaném autorovým rodným městem Aracataca. Příběh propojuje historické události Latinské Ameriky s fantaskními prvky, které postavy přijímají jako samozřejmost — typický rys magického realismu.

Kniha je zařazena mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde.