Paměti babičky Kavalírové

V roce 1859 vyhověla žádosti svých deseti dětí a začala psát vzpomínky na svůj pohnutý život tehdy pětapadesátiletá Antonie Kavalírová, obětavá, zbožná a neobyčejně pracovitá vdova po zakladateli sklářské hutě v Sázavě, nynějších světoznámých skláren Kavalier. Vzácný babiččin „památník“ zdědil později Josef Jan Frič, syn J. V. Friče a Anny Sázavské , který se rozhodl tento výjimečný záznam rodinných událostí publikovat. Hned po prvním vydání v roce 1929 se dílko stalo literární raritou. Tento autentický, jazykově konzervovaný skvost lidového písmáctví je půvabný nejen svým obsahem, ale i formou – tak jako kdysi, vychází i dnes v nezměněné podobě, se všemi pravopisnými i stylistickými svéráznostmi, dojímá svou prostotou a udivuje ryzí upřímností, ale i moudrostí. Toto vydání je doplněno několika rodinnými dopisy, odborným komentářem a rejstříkem a jistě potěší každého, kdo se zajímá o počátky naší sklářské výroby a o osudy těch, kteří se jako první zasloužili o její světovost.