Euthydemos, o falešných učitelích, Menon

Platón v dialogu Euthydemos vystupuje prostřednictvím Sókrata a jeho dvojsečné ironie proti sofistům (resp. jejich nelichotivé karikatuře) a rozkladnému působení jejich výuky, která musela nacházet u soutěživých Athéňanů příznivý ohlas, neboť umožňovala každému z nich, kdo si takovou výuku mohl dovolit, vítězit v soudních či šíře politických řečech, a osvojovat si tak domnělou zdatnost, rozumnost, ne-li moudrost. Zároveň ale prošlapává problémové okruhy, ve kterých se filosofie pohybuje dodnes, a dialog proto znovu dokládá Whiteheadova slova o dosavadní filosofii jako pouhém komentáři k Platónovi a činí jasnějšími motivy Nietzscheových útoků, jež vedl s bezohledností i příkladnou intelektuální poctivostí jak proti Platónovi, tak Sókratovi.