Sbírání starých slabikářů a čítanek

Staré slabikáře a čítanky pro obecnou, triviální či měšťanskou školu mají pro mnohé z nás zvláštní přitažlivost.

Taky je kde-kdo sbírá. A to nejenom knihomilové, ale i učitelé, nebo třeba sběratelé starých panenek a hraček.

Když už to jsou slabikáře nebo čítanky hodně staré, tak tomu se věnují sběratelé starých tisků, které vzrušuje staré knihy vlastnit, listovat v nich a domýšlet si jejich osud, komu asi patřily, kdo si do nich udělal poznámku a jak se dostaly do antikvariátu, kde je zakoupili.

Žádný sběratel starých tisků nezaváhá, když objeví starou učebnici. Myslím tím starou třeba 200 let. Mám v ruce první čítanku pro slovenské děti z roku 1825. Čítanka nemá autora a ani Národní knihovna ho neuvádí, pro její zaměstnance je to anonymní dílo. Jenže na konci úvodu jsou vytištěny iniciály J.K. Znalcům starší literatury to asi velmli rychle docvakne.

V roce 1819 převzal post evangelického faráře v Budapešti významný básník a autor Slávy dcery, Ján Kollár. A převzal i luteránskou školu, ve které se v té době užívaly německé učebnice. No, koho by to nenaštvalo, když německých dětí bylo ve třídách méně než slovenských. A tak napsal první dvě slovenské učebnice pro měšťanské i obecné školy nejenom v Budapešti, ale v celých Uhrách.

Nejdříve to byl Šlabikář a pak tato čítanka s dlouhým názvem "Čjtanka, anebo, Kniha k Čjtánj pro mládež we sskolách slowanských w městech a w dědinách". Nečekejte pěkně ilustrovanou knihu dnešního střihu. Čítanka je nabitá množstvím praktických informací ze všech odvětví v krásné a čisté Kollárově slovenské češtině (bibličtině). Netuším v jakém nákladu byla čítanka vydaná, možná několik set kusů. Určitě ne více. Kolik se jich ale zachovalo? Ne každé dítko se chová ke knize s úctou.

I v našem výtisku jsou vybarveny ty dva obrázky, ale jinak ani čárka. Druhé vydání vyšlo až v roce 1844, tudíž to už byla většina těch knih z roku 1825 dávno opotřebovaná a zničená. A tak tato starší kniha je poměrně drahá a tak není pro běžného sběratele, spíše bych to viděl na děkana některé slovenské pedagogické fakulty. Aby mu ji ti ostatní děkani mohli závidět.

Napsal Milo Burdátš © 2024