Falešné knížky, problém stále živý.

Mezi knihomily, sběrateli a antikváři dnes probíhá neustálá diskuze, kterou vyvolala televizní reportáž z Knihobotu.

Zde pracovníci tohoto internetového prodejce knih z druhé ruky vysvětlovali, jak zabránili prodeji desítek falešných vydání sci-fi knížek Jiřího Kulhánka. Dokonce ukazovali rozdíl mezi originálem a napodobeninou.
Ano, falšování je věc stará, jako je staré umění či třeba peníze. Samozřejmě, když Knihobot štroubuje knihy-paperbacky Jiřího Kulhánka do závratných výšin často i přes 15 tisíc korun, najde se koumák, který prostě zajde do nějaké knihtiskárny, která nemá zakázky a objedná si fotoreprint žádané knížky. Výrobně ho to bude stát tak 100 korun za kus a pak je nabídne Knihobotu. Nebude navrhovat cenu, tu určí Knihobot. A když Knihobot tento fotoreprint prodá, chytrák dostane třeba 10 tisíc za jednu brožuru. A to se vyplatí.
Náš antikvariát knížky Jiřího Kulhánka už pět let nevykupuje. Právě z důvodu možné spekulace.
V minulosti také vycházely falešné knížky. Když se po revoluci uvolnilo podnikání, u každého vstupu do metra byl stoleček nebo stánek s knihami. A lidi nakupovali. Náklady knih byly vysoké, přesto se oblíbené knížky rychle vyprodaly. Například velký zájem byl o knížku Roberta Merleho Vladař na scéně. A tak nějaký chytrák, zřejmě pracovník tiskárny, vytiskl několik tisíc falešných knih. Avšak zřejmě neměl v té chvíli červenou barvu a tak obálka falešného vydání byla rychle rozpoznatelná.
Přesto tuto knížku měli na pultech i renomovaný knihkupci. Prostě, když je zájem, tak se vždy nějakých chytrák najde, co ten zájem uspokojí. Že to je na hranici trestněprávní odpovědnosti, na to v tu chvíli nemyslí. Kdo by vyšetřoval nějaké knížky, že?

Milo Burdátš © 2024